Historie strojírenské výroby ve Zlíně od roku 1900 do roku 1914

    Strojírna byla v té době malá přístavba u první vlastní zděné budovy v továrně. Vybavení této strojírny bylo poměrně jednoduché a v jejích počátcích v ní pracovalo 6 dělníků pod vedením mistra Jaroslava Lízala. Technickou revolucí baťovi strojírny bylo pořízení na tehdejší dobu dokonalého frézovacího stroje Cincinnati, který si Baťa přivezl ze své první cesty po USA. Do té doby se musel každý dílec vykovat a pilovat ručně. Celý dílec zhotovoval každý dělník sám. V roce 1905 byl do strojírny přijat první konstruktér. Strojírna byla původně provozována pod názvem Lízal, továrna na obuvnické stroje, společnost s ručením omezeným, Zlín, Morava , protože firma Baťa neměla v té době povolení na výrobu a prodej strojů. V letech 1905 - 1908 zaměstnával Baťa ve strojírně 10 až 12 dělníků a mnohdy s nimi ve strojírně také sám pracoval. Když v roce 1910 Jaroslav Lízal po roztržce s Tomášem Baťou od firmy odešel, přestaly se vyrábět stroje a strojírna se zaměřila na výrobu součástí a vybavení továrny. Situace se do první světové války nezměnila. Od roku 1909, kdy se výroba obuvi rozšířila o další druhy a množství, bylo zakladateli podniku jasné, že je nevyhnutelné opatřit si vlastní výrobu strojů pro rozšiřování obuvnických dílen. Pro strojaře se postavila nová strojírna, značně zvětšená, v níž pracovalo 20 až 30 zaměstnanců. Venku v přístavku budovy pod střechou byla kovářská výheň. Aby strojírna stačila krýt zvýšené požadavky na další nové stroje a náhradní součásti, byla vybavena novými obráběcími stroji. Strojírna zajišťovala rovněž zařízení pro koželužnu a extrahárnu. Ve stejném roce byla zřízena i první závodní jídelna. V roce 1910 žilo ve Zlíně 3557 obyvatel a ve firmě pracovalo 1500 lidí.

   28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a firma Baťa díky tomu získla svoji první vojenskou zakázku.Tato velká objednávka od armády se projevila v rychlém rozvoji továrny. Stavěly se čtyřposchoďové budovy pro obuvnickou výrobu, koželužny, strojírenské dílny.

                                                                                                                   Zpracoval: Petra Krausová Valášková

                                                                                       Zdroje: internet a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně